Vyšší Brod: co vidět a kam na výlet

Cisterciácký klášter Vyšší Brod: místo s téměř osmi stoletími historie

Když se vydáte do Vyššího Brodu, cisterciácký klášter byste rozhodně neměli vynechat. Rozsáhlý areál stojí na okraji města už od roku 1259. Tehdy ho založil Vok I. z Rožmberka a povolal sem cisterciácké mnichy z rakouského Wilheringu. Klášter se postupně stal duchovním centrem celé oblasti a zároveň místem úzce spjatým s historií Rožmberků. Dnes není jen historickou památkou, ale stále v něm žije komunita cisterciáckých mnichů a jde o jeden z mála fungujících mužských cisterciáckých klášterů v Česku.

K založení kláštera se váže i pěkná pověst. Vok z Rožmberka se prý při přechodu rozvodněné Vltavy ocitl v ohrožení života. Slíbil, že pokud se zachrání, nechá na tomto místě postavit klášter. Zachránil se a slib údajně dodržel. Jestli se vše odehrálo právě takhle, se už nedozvíme, ale k místu s tak dlouhou historií podobné legendy podle mě patří.

S Rožmberky je klášter spojený i po jejich smrti. Pod podlahou klášterního kostela se nachází jejich rodová hrobka, kam byli ukládáni příslušníci několika generací rodu. Po staletí se vyprávělo, že Rožmberkové neleží v rakvích. Ale místo toho prý sedí v drahých šatech na zlatých křeslech kolem kulatého stolu. Moderní průzkum tuhle představu sice vyvrátil, potvrdil ale bohatě zdobené cínové rakve.

Historie kláštera byla hodně bouřlivá. Husitské války přečkal a na rozdíl od mnoha jiných klášterů nebyl dobyt. Mnohem dramatičtější bylo 20. století. V roce 1941 klášter zabrali nacisté a mniši museli odejít. Areál pak mimo jiné sloužil jako sklad zabavených uměleckých předmětů.

Konec války návrat k běžnému klášternímu životu nepřinesl. V roce 1950 proběhla komunistická Akce K, při které byly mužské kláštery v Československu násilně zrušeny. Mnichy odvezli a areál později využívala mimo jiné Pohraniční stráž. Řeholníci se mohli vrátit až po roce 1990 a s nimi začala i postupná obnova zanedbaného komplexu.

Právě tohle je na Vyšším Brodě podle mě nejzajímavější. Nejde pouze o klášter, který by zůstal jen krásnou kulisou pro turisty. Po válkách, nacistické okupaci i čtyřiceti letech komunismu se sem cisterciáci skutečně vrátili a jejich tradice pokračuje. Když se dnes procházíte klidným areálem, jen těžko si představíte, čím vším za téměř osm set let prošel.

Zaujme už samotný areál, ale to nejcennější se skrývá uvnitř. Jedním z největších pokladů je zmíněný Závišův kříž, bohatě zdobený relikviářový kříž spojený se Závišem z Falkenštejna. Za návštěvu stojí také kostel Nanebevzetí Panny Marie. A milovníci knih by rozhodně neměli vynechat klášterní knihovnu, jejíž historické sály ukrývají kolem 70 000 svazků, rukopisů a starých tisků. Její dnešní barokní podobu výrazně ovlivnil v 18. století opat Quirin Mickl. Za jeho působení se klášter stal významným centrem vzdělanosti.

Na prohlídku si nechte dostatek času. Nádvoří a venkovní části areálu můžete volně projít po celý rok. Nejzajímavější interiéry jsou ale přístupné jen od jara do podzimu v rámci prohlídkových tras. Otevírací dobu a nabídku prohlídek doporučuji před návštěvou zkontrolovat, protože se během roku mění.

Jestli budete mít času víc, zajděte i do Poštovního muzea, které sídlí přímo v bývalém opatství. Expozice mapuje historii poštovnictví. Kromě známek tu uvidíte třeba historické poštovní vozy, kočáry nebo saně. Je to úplně jiný typ zážitku než samotný klášter, a právě proto je zajímavým doplněním výletu.

Mně se na vyšebrodském klášteře nejvíc líbí jeho klidná atmosféra, která kontrastuje s děním jen kousek odsud. V létě je Vyšší Brod plný vodáků a u Vltavy panuje čilý ruch, zatímco za zdmi kláštera se tempo zpomalí.

Křížovou cestou k Maria Rast a vodopádům svatého Wolfganga

Pokud si chcete návštěvu Vyššího Brodu spojit s procházkou, z náměstí se můžete vydat po zelené turistické značce po křížové cestě směrem k poutnímu místu Maria Rast am Stein. Trasa postupně opouští město a pokračuje vzhůru na Martínkovský vrch.

Křížová cesta vznikla na konci 19. století a tvoří ji čtrnáct zastavení zhotovených ze šumavské žuly. Jednotlivé kapličky stojí podél cesty v pravidelných rozestupech a v jejich výklencích jsou umístěny plastické výjevy jednotlivých zastavení Kristovy křížové cesty. Postupně vás doprovázejí až ke kapli Maria Rast.

Mně se na této trase líbí především to, že nemusíte křížovou cestu vnímat pouze jako církevní památku. Z turistického pohledu je to příjemná cesta lesem, které jednotlivá kamenná zastavení dodávají úplně jinou atmosféru. A čím dál se dostáváte od města, tím více ruch Vyššího Brodu mizí.

Na konci stoupání se dostanete k poutnímu místu Maria Rast am Stein a kapli z roku 1888. Název Maria Rast am Stein znamená v překladu přibližně „Marie odpočívající na kameni“ a váže se k němu místní legenda. Podle ní zde na kameni odpočívala unavená Panna Maria s malým Ježíškem v náručí. Právě u tohoto místa byla později postavena novogotická kaple.

Za mě by ale byla škoda dojít jen ke kapli a stejnou cestou se vrátit zpět. Od Maria Rast můžete pokračovat dál lesem směrem k vodopádům svatého Wolfganga. Nejdříve se vydáte po zelené turistické značce, která později přechází ve žlutou. Díky tomu se z návštěvy poutního místa stane mnohem zajímavější okruh a zároveň během jedné procházky spojíte několik míst v okolí Vyššího Brodu.

Vodopády se nacházejí na Menší Vltavici, která zde protéká kamenitým lesním údolím. Pokud čekáte jeden vysoký vodopád, budete zklamaní. Místo toho tu najdete několik menších kaskád a peřejí mezi balvany.

Od vodopádů pak můžete pokračovat dolů směrem k cisterciáckému klášteru a následně zpět do centra Vyššího Brodu. Místo obyčejné cesty tam a zpět tak vznikne pěkný turistický okruh dlouhý přibližně 8 km. Celou trasu najdete v přiložené mapě.

Tip navíc: Můžete si trasu trochu prodloužit a udělat krátkou odbočku k obelisku Friedricha Nitsche. Byl to vyšebrodský notář a starosta, který se zasloužil o rozvoj města a jeho okolí, a místní mu za to postavili pomník v lese nad městem. Obelisk není přímo na hlavní trase k Maria Rast, takže počítejte s menší zacházkou, ale pokud máte dostatek času, může být příjemným zpestřením celého okruhu. Potom se jednoduše vrátíte zpět na trasu a pokračujete ke kapli.

Čertova stěna: kamenné moře nad Vltavou

Jen několik kilometrů od Vyššího Brodu, v hlubokém údolí Vltavy mezi Vyšším Brodem a Loučovicemi, se nachází Čertova stěna. Rozsáhlé kamenné moře tvořené obrovskými žulovými balvany nabízí krásné výhledy v každém ročním období. Vznikalo působením mrazu a postupným rozpadem žuly. Uvolněné balvany se sesouvaly po svahu směrem do údolí a vytvořily dnešní chaotickou změť kamenů. Nad údolím se tyčí také mohutný skalní útvar známý jako Čertova kazatelna, odkud se otevírá pohled na okolní krajinu a údolí Vltavy.

Dole pod skalami protéká Vltava úsekem známým jako Čertovy proudy. Řeka se tu prodírá mezi obrovskými balvany a voda v některých z nich během dlouhých let vytvořila kruhové prohlubně označované jako obří hrnce. Když člověk vidí množství kamenů rozesetých po celém svahu, není vlastně divu, že si jejich vznik lidé v minulosti vysvětlovali trochu jinak než geologové.

S Čertovou stěnou se totiž pojí jedna z nejznámějších místních pověstí. Ďábel měl chtít zničit nově vybudovaný vyšebrodský klášter, a proto začal přes údolí stavět hráz z obrovských balvanů. Chtěl zadržet vodu a následně klášter i s mnichy zatopit. Na dokončení svého díla měl ale čas pouze do prvního ranního zakokrhání kohouta. Stavbu nestihl, jeho moc s příchodem rána pominula a nedokončená hráz se zřítila. Rozházené kameny měly podle legendy zůstat v údolí dodnes.

Když už znáte historii kláštera a potom stojíte mezi obrovskými balvany Čertovy stěny, celý příběh najednou dostává mnohem konkrétnější podobu. Samozřejmě víme, že za vznikem kamenného moře stojí přírodní procesy, ale právě podobné legendy podle mě k takovým místům patří.

Divoká krajina Čertovy stěny zaujala také umělce. Místní pověst inspirovala Elišku Krásnohorskou, která vytvořila libreto k opeře Čertova stěna. Hudbu k ní následně složil Bedřich Smetana a děj své poslední dokončené opery zasadil právě do krajiny kolem Vyššího Brodu a Rožmberka.

Čertova stěna je dobře dostupná i autem. Zaparkovat můžete u silnice mezi Vyšším Brodem a Loučovicemi a odtud pokračovat přibližně 300 metrů lesní cestou k vyhlídce u Čertovy kazatelny.

Pokud máte chuť na delší procházku, můžete se sem vydat také z Vyššího Brodu. Vede sem stezka po červené turistické značce. Oblíbená je ale i trasa po modré značce, která vede úzkou lesní pěšinou po historické Opatské stezce II.

Čertova stěna je součástí chráněného území, takže je důležité držet se vyznačených cest a nevstupovat do samotného kamenného moře. A podle mě to vůbec nevadí, protože nejzajímavější je i tak pohled na celý skalnatý svah a představa, jak obrovské balvany vlastně jsou.

Čertovu stěnu bych při návštěvě Vyššího Brodu určitě nevynechala. Nezabere mnoho času, pokud zvolíte krátkou variantu od parkoviště, a zároveň ukazuje úplně jinou tvář zdejší krajiny než klášter nebo centrum města.

Tip navíc: Nejjižnější bod České republiky

Jestli budete mít po návštěvě Vyššího Brodu ještě trochu času, můžete si výlet prodloužit až k nejjižnějšímu bodu České republiky. Nachází se na česko-rakouské hranici a je to jeden ze čtyř krajních bodů našeho území.

Samotné místo není žádnou velkou turistickou atrakcí, a právě to se mi na něm líbí. Uprostřed lesa na hranici s Rakouskem najdete žulový kámen označující nejjižnější místo Česka, posezení a informační tabuli připomínající, že jste se dostali skutečně až na samotný „konec“ republiky.

Okolí nejjižnějšího bodu České republiky s sebou nese silný příběh. Jen kousek odtud stávala vesnice Radvanov (německy Raifmass), která byla už od 13. století nejjižnější obcí Čech. Oblastí také procházela stará obchodní stezka vedoucí z Lince.

Osud vesnice se zásadně změnil po druhé světové válce, kdy bylo původní německé obyvatelstvo vysídleno. V 50. letech zde vzniklo přísně střežené hraniční pásmo a začala se budovat železná opona, což vedlo k tomu, že obec Radvanov nakonec zcela zanikla. Historii zde připomíná naučná stezka věnovaná zaniklému osídlení i lidem, kteří se v době železné opony pokoušeli překročit hranici.

K bodu se nedá dojet přímo autem, takže poslední část cesty je potřeba absolvovat pěšky. Nejkratší cesta k nejjižnějšímu bodu Česka vede z rakouské obce Rading. Z malého parkoviště nedaleko hranic pokračujete pěšky, asi 600 metrů, přes bývalý přechod Radvanov/Rading po žluté turistické značce.

K nejjižnějšímu bodu se můžete vydat pěšky také ze Studánek nebo přímo z Vyššího Brodu na celodenní túru. Trasa vás vede malebnou krajinou Vyšebrodského průsmyku, který odděluje Šumavu a Novohradské hory.

Za mě je to ideální bonus k výletu do Vyššího Brodu, pokud máte rádi trochu netradiční místa a nechcete navštěvovat jen klasické turistické cíle.

Závěr

Vyšší Brod není místo, které musíte projít celé za jediný den. Někdo si užije hlavně klášter a klidné uličky, jiného to potáhne spíš do lesa nebo k vodě. Vyberte si, co vás láká nejvíc, a zbytek si klidně nechte na příště.

Všechna místa najdete vyznačená v mapě, která je přiložená k článku, takže si trasu snadno poskládáte podle sebe. A kdybyste chtěli poznat i další kouty jižních Čech, mám pro vás tipy na výlety v Novohradských horách a jejich okolí.